Nespavost u starých lidí

Nespavost u starých lidí je zcela běžný problém. Jestli je to ale přirozená součást stárnutí je neustále tématem různých diskusí. Jde o nespavost druhého typu (sekundární nespavost), tedy nespavost vyvolanou nemocemi a léky? Nebo o nespavost prvního typu (primární nespavost), která nemá s dalšími onemocněními žádnou spojitost? Tato otázka, která se velmi podobá na dilema, zda bylo dříve vejce nebo slepice, se zabývá vztahem mezi snižováním kvality spánku a výskytu chronických nemocí u starých lidí. Přispívá nízká kvalita spánku k ostatním fyzickým problémům, nebo způsobují nízkou kvalitu spánku samotné nemoci?

Prozatím platí konsensus, že snižování kvality spánku spojené s přibývajícím věkem je normální a nezvratné. Nespavost u starých lidí obvykle narůstá jako důsledek sekundární nespavosti, ne primární. U seniorů dochází k běžné, byť ne zcela vysvětlené, degeneraci nervového systému, což způsobuje nepravidelnosti v cirkadiánním rytmu, čímž se narušuje nejen spánek, ale zvyšuje se i frekvence a délka denní ospalosti.

Chronické spánkové problémy se dotýkají mnohem častěji starých lidí, než střední a mladší generace. Homeostatická regulace spánkových změn se s přibývajícím věkem mění. Momentálně převládá názor, že je to způsobeno spíše onemocněními, než že by šlo o normální součást stárnutí. Spánek starých lidí je mělčí a mnohem častěji přerušovaný. Lékaři předepisují léky na spaní seniorům častěji než mladým lidem nebo dětem.

Nejde jen o subjektivní problémy s nespavostí. Polysomnografické měření fyziologických ukazatelů potvrzují fakt, že se kvalita a kvantita spánku snižují. Hluboký spánek, v procentuálním srovnání celkového spánku, se s přibývajícím věkem snižuje. Souvisí to s poklesem hladin růstových hormonů. V pozdějším věku dochází v každé dekádě o ztrátu 10 minut REM spánku. Probouzení během noci, kterým se měří spánková fragmentace, se naopak zvyšuje o 30 minut za dekádu. Jinak řečeno, každých deset let přicházíme o 10 minut hlubokého, kvalitního spánku a každých deset let je doba mezi jednotlivými probuzeními o půl hodinu kratší.

Faktorů, které mají významný vliv na nespavost u starých lidí, je hned několik. Jde o nemoci a užívání léků, což je u seniorů běžné. Někteří senioři nemají dostatek fyzické aktivity a nejsou tak často vystaveníjasnému slunci a světlu. Ti nejzdravější staří lidé, kteří jsou zároveň fyzicky nejaktivnější a mají nejméně zdravotních problémů, obvykle spí stále velmi dobře.

Nesmíme však zapomínat, že změny v neurobiologii cirkadiánního rytmu souvisí s věkem. S přibývajícím věkem začíná křivka cirkadiánního rytmu klesat. Je to pravděpodobně kvůli změnám v mozku způsobeným nediagnostikovaným zdravotním stavem. U zdravých starých lidí zjevně nedochází k poklesu cirkadiánních signálů. Ztráta takových signálů je však obecně běžná. Odborníci potvrdili dokonce i u stárnoucích zvířat, že u nich využívá suprachiazmatické jádro méně energie a následně produkuje méně neuropeptidů.

Nespavost u starých lidí a zdravotní stav

Lidé jsou s přibývajícím věkem náchylnější na sekundární nespavost, a to kvůli svému zdravotnímu stavu. Zároveň trpí na poruchy spánku jako je apnoe, syndrom neklidných nohou a poruchy v cirkadiánním rytmu. Primární nespavost a nespavost způsobena psychickými problémy s věkem nesouvisí a s přibývajícími léty se nezvětšuje.

Metabolismus léků na spaní u starých lidí se od metabolismu mladých liší prodlouženou dobou setrvání léku v těle. Poločas rozpadu přípravku, tedy doba, kterou potřebuje tělo na odbourání půl dávky léku z krevního oběhu, je u seniorů vyšší. Znamená to, že spánková setrvačnost je kvůli zbytkovému množství léků v těle pravděpodobnější u starých lidí.

Nespavost u starých lidí se týká až třetiny populace. Syndrom neklidných nohou a spánková apnoe jsou také mnohem běžnější u seniorů. Porucha spánku spojená s dýcháním si zaslouží zvláštní pozornost, protože existují důkazy, že souvisí se stařeckou demencí a kognitivním deficitem u starších pacientů.

Prášky pro lepší spánek

Vysoce kvalitní, bezpečný a nenávykový, čistě přírodní lék na spaní

Nespavost u starých lidí a špatné spánkové návyky

Starší lidé tráví v posteli více času než mladí, ale jejich noční spánek je obecně povrchní a roztříštěný. Staří lidé často ignorují pravidla spánkové hygieny doporučené lidem trpícím na nespavost. Senioři na důchodu, kteří již nemusí dodržovat pravidelný harmonogram, jsou náchylnější na denní zdřímnutí, nepravidelné vstávání a nadměrné trávení času v posteli. Tyto praktiky jsou ale pro boj s nespavostí kontraproduktivní.

Některé běžné nesprávné spánkové návyky se častěji objevují právě u starší populace. Staří lidé zůstávají v posteli celou noc, ačkoli nespí (z čehož vyplývá neefektivnost spánku) a následně si musí zdřímnout v průběhu dne. Může to být samozřejmě způsobeno nudou a nedostatkem činnosti na důchodu. Pomoci však mohou i správné spánkové návyky.

Nespavost u starých lidí a biorytmus

Starší lidé jsou v ranních hodinách šikovnější, výkon při mentálních testech v průběhu dne klesá. Dokonce mohutněji než u mladých lidí. Celková nálada seniorů je ráno lepší. Mezi pohlavími rozdíly existují. Muži přicházejí o více hlubokého spánku než ženy. Denní ospalost je u starých mužů častější než u starých žen.

Pokud jde o nespavost u mladých lidí a lidí ve středním věku, udávají tyto věkové kategorie problémy spíš při usínání. Senioři si stěžují na noční probouzení, časné ranní probouzení a neosvěžující spánek.

Růstový hormon, který se během spánku s pomalými vlnami uvolňuje nárazově, je u starých lidí dost vzácný. Tím se snižuje i množství spánku s pomalými vlnami. Hormon somatostatin zpomaluje uvolňování růstového hormonu. Pokud se starým lidem v dávkách uvolňuje somatostatin, je jejich spánek roztříštěný.

Lidské cirkadiánní hodiny jsou nastaveny na periodu 25,25 hodiny a tato perioda se s přibývajícím věkem snižuje. Tento fakt pak vysvětluje, proč mají adolescenti problémy s ranním probouzením a proč jsou senioři ospalí už skoro večer. Křivka cirkadiánního rytmu někdy zůstává u zdravých seniorů v podstatě pevná a neměnná. Proto existuje možnost, že vnitřní perioda endogenního lidského cirkadiánního stimulátoru není natolik rozdílná, pokud porovnáváme zdravé seniory a mladé lidi. A také, že se tento rytmus pohybuje kolem 24 hodin. Zhoršování stavu suprachiasmatického jádra může představovat spíše patologické, než běžné změny.

Podle dalšího názoru mají staří lidé větší okno v cirkadiánním cyklu. Doslova lze říci, že jejich spánkové návyky zapustili v průběhu let hlubší kořeny. Mladí lidé mohou usínat v různých nepravidelných časech, protože se dokážou změnám ve spánku mnohem lépe přizpůsobit.

Nespavost u starých lidí a termoregulace

Starší lidé menší schopnost termoregulace, než ti mladší. Zároveň tvrdí, že teplota pokožky má vliv na schopnost usnout a v spánku setrvat. To by mohlo vysvětlovat zvýšenou nespavost u starých lidí.

Výrazná desynchronizace cirkadiánního cyklu má u většiny starých lidí vliv na termoregulaci a jiné fyziologické procesy. Včetně zrychlení růstu nádorů. Tělesná teplota se během spánku a probouzení mění. Lidé se budí, když se jejich tělesná teplota zvyšuje. V prehistorických dobách, dávno před zavedením radiátorů a ventilátorů, to bylo spojeno se zvýšením okolní ranní teploty vzduchu. Snížení tělesné teploty zase souvisí s časem na spaní. Pokud se cirkadiánní cyklus tělesné teploty rozhodí, dochází u člověka k cirkadiánní desynchronizácii. Právě toto je běžným jevem u starých lidí. Částečně to vysvětluje neschopnost setrvat ve spánku a také nadměrnou denní ospalost.

Převažující hypotézou v modelech spánku je dvojprocesový model. V této hypotéze je spánek ovlivňován cirkadiánními a homeostatickými procesy. Pokles kvality spánku s přibývajícím věkem je pak vyvolán změnami v obou procesech. Homeostatický proces se s přibývajícími léty začíná s cirkadiánní procesem rozcházet.

Mladí lidé spí déle než lidé středního věku a starší. Denní dřímání se údajně s věkem vůbec nemění. Příčinou je změna životního stylu. Jednou z takových změn může být odchod do důchodu. Staří lidé nespí přes den proto, že by byli staří, ale proto, že jsou na důchodu.